Prázdniny

Pondělí 29.10.2012

Už delší dobu bojuju s totálně rozhozeným (resp žádným) denním režimem. Dneska se mi konečně podařilo vstát trošku "dříve" a to v devět hodin, i když budík jsem měl nastavený na osmou. No oproti tomu, že normálně doma vstávám pravidelně nejpozději v osm žádná sláva, ale aspoň něco.
Skoro celý den jsem věnoval překládání slovinských slajdů předmětu "Communication protocols and network security" do angličtiny a snahou nasát z nich informace. Musím říct, že práce to není vůbec snadná a proseděl jsem u toho mnohem více dnů.

Vipné bylo, když mi minulý týden po návratu z Česka moji spolubydlící oznámili, že tento týden mají ve Slovinsku od středy prázdniny. Respektive ve středu 31.10 mají státní svátek "Den reformace" a 1.11 ve čtvrtek jsou dušičky "Dan spomina na mrtve" stejně jako u nás. Vzhledem k tomu údajně většina profesorů si vybere v pondělí úterý a pátek volno a neučí se. No když už jsem toho nemohl využít abych se doma zdržel trochu více naplánovali jsme si výlet. Takže k večeru jsem se odebral, kam jinam než na Rožnou, abychom se domluvili na nějakých podrobnostech.

Večer se ve městě konal QizPub. Vypravili jsme se, že se na chvilku podíváme. Bohužel v klubu bylo tak plno, že nás dovnitř už nepustili. Jako náhradní plán jsme se šli podívat do města, že si sedneme na jedno krátké pivo a půjdeme. Tato noc byl celkem mrazivá a tak -3° byly. Asi proto bylo město tak prázdné. Kvůli už zmíněné zimě jsme dlouho nehledali a zapadli do pěkné hospůdky ve stylu námořnictva, kde nabízeli svařák z bílého vína. I když to byla spíše hodně drahá teplá šťáva. Později se k nám připojili ještě i holky z česka takže nakonec se nás sešlo si osm čechoslováků. Druhé kolo svařáku, které si příchozí objednali už bylo ale podstatně lepší. Takže nás proti původnímu plánu na krátké posezení z hospody vyhnal až ranní mráz, který se začal plížit už i do hospůdky.

Úterý 30.10.2012

Úterý jsem věnoval jako předchozí den opět překladu slajdů a učení. Mimo jiné jsem se připravoval na další den, kdy jsme vyráželi na výlet. Což obnášelo dostat z auta čtyři plata plzeňských piv co si lidé objednali když jsem jel domů a stále si nebyli schopni pro ně dojít. Úkol to byl nelehký a uvažoval jsem jak to těch cca 700m z auta dostanu sem. Naštěstí mě napadla spásná myšlenka a tak jsem mohl vyloučit variantu, že bych to tahal v ruce na dvě nebo tři cesty. Naštěstí mám na kole zadní nosič. Takže jsem naložil ony čtyři plata na nosič na kolo a vyrazil. Kolu se to vůbec nelíbilo. Bojovalo se mnou, až v půlce cesty se postavilo na zadní a všechno mi to spadlo. Naštěstí kolem šla skupinka Slovinců, kteří mi pomohli to naložit zase zpátky na kolo.

Večer jsem měl první hodinu volejbalu. První polovinu výuky nám vzala celkem intenzivní rozcvička, po které následovaly nácviky přihrávek a různých volejbalových cvičení. V posledních asi 20 minutách jsme se konečně dostali ke "hře". V uvozovkách proto, jelikož to byl spíše zmatek. Nikdo moc nevěděl co má dělat, lidi stáli a koukali. I tak to ale bylo super a došlo i na pár opravdu pěkných výměn.

Odskok domů

Tentokrát začínám středou, jelikož teprv včera jsem se vrátil z "odpočinkového odskoku do ČR". V Brně se mi podařilo přejet odbočku na Vídeň a místo toho jme zamířili na Bratislavu, kde se momentálně opravuje silnice nebo co s tam děje. Takže jsme čekali přes půlhodiny abychom se mohli na sjezdu otočit a jet na sjezd na Vídeň. Zbytek cesty už naštěstí byl bez vážnějších problémů a tak dlouhá pětihodinová cesta utíkala celkem rychle. Jel jsem s dvěma klukama, kteří mi vykládali o dobrodružstvích se stopováním. Docela je obdivuju. Asi na to fakt člověk musí mít buňky...

Opět se nám měnil rozvrh. Tentokrát naštěstí už změny byl pouze drobné a šlo spíše o přidání jedněch cvik a odebrání jiných. Naštěstí mi tato změna nějaké vážnější problémy nezpůsobí. Ráno jsem byl na cvičení z Communication protocols and Network Security. Kde se nic zajímavého nedělo. Probírali jsme otázky z cvičného vstupního testu a potom všichni hromadně skládali ostrý vstupní test. Test byl na základní ovládání bashe (příkazové řádky Linuxu) docela jsem se zhrozil, že jsem si u některých otázek nebyl jist. No test jsem nakonec zvládnul. Po hodině jsem se ptal kdy "už konečně začneme něco dělat" tak mi bylo řečeno, že za 14 (příští týden středa a čtvrtek 31.10 a 1.11 je státní svátek a i když ostatní dny se "normálně učí" údajně většina profesorů neučí) dní bychom měli začít už i něco dělat. No jsem teda zvědav vzhledem k tomu, že bychom měli mít 2 projekty, mám obavu, že vánoce nebudou moc klidné.

Mám zatím stále 5 předmětů:
Podatkové báze 2 (Database 2)
Komunikacijski protokoli in omrežna varnost (Communication Protocols and Network Security)
Vzporedni in porazdeljeni sistemi algoritmi (Parallel and Distributed Systems and Algorithms)
Osnove informacijskich sistemov (Introduction to information systems)
Razvoj informacijskich sistemov (Information Systems development)

Bohužel všechny předměty tady jsou za 6 kreditů takže pokud chci mít oněch 20 požadovaných kreditů, tak musím mít minimálně 4 předměty a asi není na škodu mít jeden do zásoby kdyby se mi některý z předešlých nepovedl.
Abych mohl jeden opustit, zkusil jsem si zapsat tělocvik za 3 kredity a to volejbal. Vyplnil jsem přihlášku zapsal si ho na Learning agreement kde mi ho místní fakulta potvrdila. A minulý týden v úterý se vydal na první hodinu. Bohužel potom co jsem dorazil na místo, jsem se mou slabou slovinštinou a jeho slabou angličitnou dozvěděl, že volejbal není a že momentálně tam má basketbal Ekonomická fakulta. Zavedl mě ale za jednou paní, od níž jsem se dozvěděl, že tělocviky začínají až další týden a že bych měl dostat email jestli jsem byl nebo nebyl přijat na kurz. Žádný mail jsem nedostal takže jsem vznesl dotaz a v sobotu jsme dostal odpověď, že první hodina na které jsem nebyl, jelikož jsme byl doma byla povinná a další je v úterý. Snad to zase takový problém nebude.

Večer jsem byl pozván na Rožnou, kde jsme si s Vaškem a Pertem, který jel se mnou do Lublaně, dali víno a večer jsme vyrazili na Metelkovou. Po cestě jsme ještě nabrali Petrovu slovinskou kamarádku. Na Metelkové bylo kupodivu mrtvo. I tak jsme chvilku poseděli dali pár piv a šli zkusit co se děje ve městě. Potkali jsme několik erasmáků v jednom baru co plánovali jít pokračovat do jiného klubu, ovšem vstupné 5€ nás odradilo. Tak nás naše nová slovinská kamarádka vzala do velmi zajímavého baru, kde mají více jak 280 různých drinků. Dali jsme se drink (já konkrétně jeden s názvem "Adios Motherfucker") chvilku pokecali a tím zakončili náš večer, nebo spíše ráno.

 

 

 

 

 

 

 

 

ČTVRTEK

Ve čtvrtek večer se konal "filmový večer". Několik se nás sešlo na Rožné, Martin pro nás připravil pirohy, chvilku jsme pokecali a pak si šli pustit film. Původně byl v plánu "Erasmus a spol.", ovšem holky ho nějak blbě stáhly, takže jako náhradní film jsme si pustili Samotáře. Chvilku jsme ještě kecali a pak se přesunuli jinam aby Natálie mohla jít spát. Padl návrh, že bychom ještě na chvíli mohli zajít na dom I, což jsme odsouhlasili. V půlce cesty jsem si vzpomněl, že jsem si mohl přeparkovat kolo, které jsem podle svého nejlepšího svědomí a vědomí zamknul přes přední kolo, rám ke stojanu (zamknout přední kolo ke stojanu nestačí, je tady ve stojanech spousta předních kol bez rámů a spousta rámů bez předních kol...). Stejně to mám pak po cestě, pomyslel jsem si a nechal jsem ho tedy u domu 8. Na jedničce v kuchyňce jsme potkali pár čechů tak jsme na chvíli zahráli Masáka (postřehová hra - vyberou se  tři karty a zbytek se otočí rubem nahoru, postupně se otáčejí karty a pokud otočená karta je mezi vybranými třemi (nehledí se na barvu ani znak), všichni se snaží položit na otočenou kartu (karty) ruku. Kdo je poslední bere karty a kdo má na konci nejvíce karet pohrál). Čas rychle utekl a hrou a tlacháním jsme strávili více jak hodinu a půl a kolem druhé hodiny ranní jsme se konečně rozešli. Někteří jenom na pokoj a někteří na jiné koleje.
Když jsem se ale vrátil k domu 8 a snažil se najít moje kolo, zažil jsem si na vlastní kůži to, o čem jsem doposud pouze slyšel.

Běžný jev v Lublani

Kola v Lublani jsou totiž něco jako "soukromě-veřejné vlastnictví". Což znamená, že i přesto, že si kolo koupíte a dáte si na něj zámek, tak to vůbec nic neznamená. Jinými slovy, kola se tady neuvěřitelně kradou. Slyšel jsem mnoho historek a potkal mnoho lidí, chodících kolem kolejí a snažících se najít svoje kolo. Když se pobavíte se slovinci, jeden z oblíbených vtípků je, že kola se tady nekupují, kupují se jenom velké kleště a výběr je bohatý... Kamarádce dokonce ukradli kolo, které bylo zamknuté dvěma zámky, za bílého dne před restaurací.
Občas se stane, že máte štěstí jako jiná kamarádka, které ukradli kolo. Později potkala na přechodě holku na tomto kole a když jí to oznámila, dotyčná slečna se nejprve bránila, že kolo je od spolubydlící. Po telefonátu spolubydlící bezeslova kolo předala a odešla pěšky pryč... Jiné slečně zase ukradli kolo (dvě kola) hned dvakrát v jednom týdnu.
Po všech těchto děsivých historkách jsem byl rád, že moje kolo vypadá tak sešle a že snad o něj nikdo mít zájem nebude a tak se o něj moc nemusím obávat. Šeredně jsem se spletl jelikož po návratu na dom 8 tam moje kolo nebylo. Prošel jsem se i zpátky na jedničku, jestli náhodou nejsem fakt tak blbej a nevzal si ho s sebou a zapomněl na to, ale ani tam nebylo. Takže jsem prostě přišel o mé kolo, které i přes pár nedostatků jsem mě rád. Jednou z rad, kterou jsem dostal, bylo že v takovéto situaci je dobré projít ostatí koleje, občas se stává, že se dá kolo "ukrást zpátky". Proto jsem začal obcházel jednotlivé baráky a doufal, že moje kolo najdu třeba pohozené někde na trávě (běžný jev a zábava opilců). Bohužel neúspěšně. Nepodařilo se mi najít ani zbytky zámku. Už jsem se tedy začal smiřovat s myšlenkou, že o víkendu budu muset na blešák pro nové kolo. Prošel jsem se ale ještě jednou a světe div se, u vedlejšího baráku (cca 40m) stálo moje kolo bez zámku opřené u stojanu. Neváhal jsem ani vteřinu a "ukradl" si ho zpět. Chtěl bych vidět tvář toho parchanta jak jeho nově ukradené kolo mu někdo právě ukradl. Nedokážu si to vysvětlit, možná mu vadilo že kolo má trochu osmu. Každopádně jsem měl obrovské štěstí v neštěstí. Po cestě zátky jsem se na osmičce ještě jednou porozhlédnul a našel dokonce i zbytky zámku, na kterém bylo pokroucené jedno oko řetězu. Jelikož jsem neměl druhý zámek musel jsem se pokusit ho opravit, což se mi podařilo ale i se dvěma kleštěma to nebyl úplně jednoduchý úkol.

Pátek

Po předchozích večerech bylo potřeba dopřát si jak Španělé říkají pořádnou "Siestu del borrego" (odpočinek před oběděm - vstanete, umyjete se a dáte si oběd :D Tak mi to popisovali Španělé). Na oběd jsem pozvam Martina a Petru s kamarádkou abychom naplánovali výlet na prázdniny, které jsou příští týden. K večeru jsme s Martinem šli na Řožnou abychom se domluvili i s ostatními lidmi, kteří by chtěli jet a nakonec to dopadlo tak, že jsme si tam udělali filmový večer. Což vzhledem k tomu, že celé odpoledne a večer lilo jako z konve, bylo fajn.

První byl film Vrána, při kterém nám celkem vyhládlo a tak jsme si objednali jídlo. Za 3,37€ jsme měli polívku, salát, pizzu, kompot, a fruko. Když to Martin objednával celkem jsem se divil, že hlásí i číslo pokoje. Ještě více jsem se divil když nám za necelou hodinu ťukal na dveře pokoje poslíček s jídlem. Tomu teda říkám luxus. Člověk ani nemusí vytáhnout paty z pokoje. Posilněni jsme si dali pár kol Bangu a abychom to trochu odlehčili, po tak těžkém filmu jsme si dali ještě "Zack a Miri točí porno"a aby toho nebylo málo, nakonec ještě "Drž hubu!" u kterého jsme všichni usnuli.

Víkend

Vzhledem k tomu, že počasí bylo nepřejícné (celou sobotu propršelo) a už hodně dlouhou dobu jsem potřeboval zpomalit a odpočinout si, byl to první víkend kdy jsem nikam necestoval a trávil ho lelkováním a snahou začít dělat něco do školy v Lublani. Což se mi zrovna moc nepodařilo. Kdo by taky seděl doma, když venku začne sněžit že.  Skoro celou neděli s přestávkami sněžilo. A když všichni říkali, že 3 cm mokrého sněhu nejsou dost na to abychom udělali sněhuláka, tak jsem ho šel udělat. A podařilo se mi zviklat i polskou kamarádku z vedlejšího baráku.

 

 

 

Kranjská Gora

Skoro na každé prezentaci Studentské unie jsme lákáni na "Get To Know Each Other Weekend" do Kranjské Gory. A proto jsem se po chvilce uvažování a pár rozhovorech kdo všechno jede rozhodl taky přihlásit.

Kranská Gora je velmi pěkné rekreační městečko a podle toho taky vypadá. Rozlohou není moc velké a tipoval bych, že tak 50% možná i více domků jsou chatičky na ubytování. Všechny domy jsou nádherně upravené a nenajdete tady žádnou zříceninu. Je tady několik sjezdovek (žádné závratné kopce ale polyžovat se dá) a na jedné z nich je i bobová dráha za celkem rozumnou cenu 6€. Necháte se vyvézt lanovkou na kopec a pak svištíte dolů. Cena celodenního lyžování je 22€. Zhruba 1,5km za městem jsou dvě malá jezírka a socha "Zlatoroga", kam se dá jít po cestě, ale rozhodně doporučuji jít korytem řeky. Ty výhledy stojí za to.

 

Odjezd byl v Pátek v 13:50 z parkoviště v Tivoli parku naproti pivovaru UNION. Tak zněly poslední informace od organizátorů. Pár se nás domluvilo, že si ještě před odjezdem zajdeme na oběd do restaurace u Rožné. Nejprve jsme čekali asi 15 minut než si nás začne číšník vůbec všímat. Díky čemuž nám na samotné jídlo zbyla třičtvrtě hodina. Proto jsme se ptali jestli to stihneme a jestli jídla, které bychom si chtěli dát jsou rychlá. Natakar (číšník) se tvářil, že jo takže jsme si objednali a čekali. A čekali.... A čekali.... Konečně jsme dostali jídlo, najedli se a čekali a čekali.... Kdyby restaurace byla plná (krom nás 4 tam byla akorát jedna skupinka lidí) nebo bychom neupozorňovali, že spěcháme, snad bych to i pochopil. Už jsme skoro uvažovali, že odejdeme bez placení jelikož bylo 13:45 a my stále ještě seděli a čekali na číšníka. S plnými břichy jsme se poloběhem vydali na sraz, který byl vzdálen asi 20 minut cesty. My jsme to zvládli za 10 a naštěstí jsme nebyli ani poslední. Počkali jsme na opozdilce nalodili se do našich třech autobusů a vyrazili směr Kranjská Gora.

 

 

Prvním překvapením bylo, že na jezero Bled (které bylo v programu) se pojedeme podívat hned při cestě do Kranjské. Spousta z nám předpokládala, že to bude jako jedna z hlavních atrakcí. Ovšem po hodině cesty jsme dorazili do Bledu, kde jsme se dozvěděli, že máme hodinu a půl a pak budeme pokračovat dále.

Bled je malé městečko, u kterého je jezero, a v jeho středu je ostrůvek s kostele. Okolo je spousta kopců s nádhernými výhledy a na jednom z nich je i hrad o němž první zmínky pocházejí okolo roku 1000. Na ostrůvek je možné se dostat lodičkami. Buďto se nechat svézt velkou loďkou pro cca 25 lidí, nebo si vypůjčit malou loďku pro 5 - 6 lidí a odpádlovat si to sami. Půjčovné mají chytře vymyšlené, jelikož hodina stojí 10€ a za každou další se platí 15€. Stihnout se to údajně dá, ale je to opravdu na knap a moc si to člověk neužije.

Bohužel jsme měli jenom hodinu a půl proto nastalo dilema co podniknout. Prohlídka kradu nepřipadala v úvahu, na lodičky taky moc času nebylo a proto jsme zvolili procházku kolem jezera s ulovením kešky u Plečnikovy vilky (nejznámější slovinsky architekt).

Po této krátké procházce jsme spěchali zpátky k autobusům, kde jsme ještě asi 20 minut čekali na opozdilce, kteří si byli na rychlo kupovat tekuté jídlo na večer. Po asi půlhodině cesty jsme dorazili na místo, probíhal chvilkový zmatek, kde je kdo ubytovaný. Já měl pokoj se dvěma turkama, ale moc jsme se tam za ten víkend nepotkali :D Chvilka tlachání, seznamování a pak jsme běželi všichni na večeři. Naštěstí náš dům šel jako druhý a kamarád vracející se z večeře mi poradil ať si naberu co nejvíce polívky. Jelikož jako druhý chod byl plátek vepřového trocha zelí a trocha brambor. Seděl jsemu stolu se dvěma korejci a čtyřmi turky. Zatímco kluci neměli problém, dvě turecké slečny, chuděry se moc nadšeně netvářili. Trochu jsem se skamarádil se servírkou a tak jsem pro holky vyžádal zeleninový řízek. Paní byla opravdu milá a pochválila mě, že údajně umím dobře slovinsky (což moc není pravda) a náš stůl nakonec dostal o dva zákusky navíc, které ovšem nikdo nechtěl a tak jsem se musel obětovat a sníst je sám :D

Zmatky při ubytování

Yout Hostel Nika - kde jsem byl ubytován

Pokus o otevření vína (mojí) botou - nakonec jme našli otvírák

Po večeři byla chvilka volna a nasledovaly "workshopy". Byly jsme rozděleni do týmů, které mezi sebou soutěžili. Zahájení bylo přípitkem borovničevcem (slovinská pálenka z borůvek/s borůvkama), který ale neměl nic společného s tím co jsme ochutnali na výletě na velikou planinu. Docela nám to pokřivilo tváře.
První disciplínou byla štafeta. Přelézt po čtyřech lavici, krátký slalom mezi židlemi 10x na místě otočit a běžet zpátky předat štafetu. Nutno podotknout, že mnoho lidí se na večer připravovalo už od Bledu, takže jejich výkony byly obdivuhodné (zvládli to i ti co sotva stáli).

 

 

Jako další "disciplínu" jsme se seznámili se Slovinskou tradicí. Na kulatých narozeninách se zpívá a tančí zajímavý tanec "Abraham ma sedem sinov". Lidi stojí v kruhu, levou ruku mají pod a pravou nad sousedovou rukou. Za zpěvu písmě si vzájemně plácáním předávají "babu". Na slova "všichni dělali tako" osoba, která je zrovna na řadě předvede nějaký pohyb a všichni ostatní za zpěvu "vsi tako, vsi tako.... vsi so delali tako" opakují tento pohyb.

Dále jsme měli za úkol během 5 minut namalovat charakteristické věci pro slovinsko.

 

Nechali jsme vyniknout naši kreativitu a pokračovali na další stanoviště kde bylo myšlenkou se trochu poznat. Házeli jsme si míčem, kdo ho chytil, krátce se představil. Myslím, že v tomto počtu lidí stejně skoro nikdo neměl šanci si něco zapamatovat. Mnohem zábavnější bylo "počítání". Úkolem bylo slovinsky počítat a vynechávat čísla, které obsahují nebo jsou dělitelné třemi. Při chybě jste se mohli za odměnu napít (borovničevec). Bylo zajímavé sledovat jak rychle se lidi umí naučit počítat slovinsky když jsou dobře motivovaní.

 

Jako poslední úkol jsme si poslechli Slovinskou hymnu a potom jsme měli na čas správně poskládat text. Podotýkám, že to byla operní verze a ne zrovna kvalitní nahrávka hrála jenom z malých chrčících bedýnek. Takže to byla opravdu výzva.

Následně následoval "první hlavní program" víkendu - první párty. Bohužel se mi stala taková nepříjemnost. Po workshopech jsem šel na chvíli na pokoj ke kamarádům. Chvilku jsme kecali a následně jsem si šel odložit věci na svůj pokoj myslíc si, že foťák jsem nechal na pokoji u kluků. Kluci pokoj zamkli a odešli taky, když jsme se na jejich pokoj vrátili foťák tam nebyl. A údajně když tam byli ještě předemnou noční stolek byl na posteli, na něm byla televize a celý pokoj byl rozházený. Nic kromě mého foťáku nechybělo. Chytla mě panika. A následující asi hodinu a půl jsme strávil běháním po baráku se snahou najít můj foťák. Zburcoval jsem i oganizátory. Po šesté jsem si prošel všechny místa kde bych ho mohl najít, až nakonec, jsem zjistil, že jsem ho položil dole v místnosti, kde jsem si kupoval kupony na pití. Takže večer jsem zakončil pořádným trapasem. No hlavně, že se našel. Po tomto zážitku se mi ani moc pařit nechtělo, ale ostatní mě naštěstí podrželi a tak jsme se šli bavit. Drinky ze všech stran si vyžádali svou daň a tak místo abych ve čtyři hodin šel spát jak jsem měl v plánu, tak jsem do pěti hodin na záchodě "krmil rybičky".
Vstát ráno na snídani v 9 byl skoro nadlidský úkol. Naštěstí Španělé začali dělat bugr už kolem osmé takže jsem se vzbudil. Moc se nás na snídani nesešlo a ti co jsme přišli jsme připomínali spíše zombie.

 
 


O půl dvanácté měl začít různý program. Zhruba polovina z nás chtěla zvolit Hiking. Představovali jsme si nějaký odpolední výšlap. Místo toho jsme měli ale procházku městem až ke sjezdovkám, kde jsme si na kousek jedné vyšlápli. Jek jsem psal na začátku v Kranjské je i bobová dráha. Bohužel organizároři nám řekli že jedna jízda stojí 10€ a vlek nahoru 5€. Takže bobovku jsem oželel. Až následně od lidí, kteří to šli zkusit jsem zjistil že stojí 6€ i s lanovkou nahoru. Takže pokud tam někdy budete, určitě si to zkuste ;)

 

 

 

 

 

 

Do oběda nám zbývala asi ještě hodina a tak jsme přemýšleli co s volným časem. Rozhodli jsme se s Martinem, Janou a Denisou se trochu více projít po městě a potom jsme zvolili procházku k jezírku se zlatorogem o terém jsem díky Geocachingu věděl. Procházka říčním korytem s výhledem na hory byla opravdu krásná. Stáhnul jsem si všechny kešky v okolí. Bhoužel zrovna kešku u jezírka ne protože jsem počítal s tím, že nebudu mít čas se tam dostat. Naštěstí jeden krátký telefonát domů mojí drahé polovičce stačil na to, abych dostal souřadnice :)

 

 

 

 

 

 

 

Nezbývalo nám už moc času, tak jsme se vydali s Martinem na cestu zpátky. Šli jsme překvapivě rychle a tak jsme cestou ulovili ještě druhou kešku. Na oběd se podávala polévka, která vypadala jako ze sáčku, šíleně octový a zvadlý salát a těstoviny s mletým masem. Tentokrát se zákusek nekonal. Po obědě se naša alespoň chvilka na krátký spánek před "Treasure huntem". No poklad jsme nenašli, zato jsme se prošli zase po městě :D Opět jsme se rozdělili do týmů a měli jsme plnit úkoly.

1. Vyfotit se tak, aby ve vzduchu byly minimálně 3 nohy a 2 ruce.
2. Sehnat horkou vodu abychom mohli připravit instantní polívku, kterou jsme dostali.
3. Naučit se refrén písně "Siva pot" (Slovinská verze "Veď mě dál, cesto má")
4. Získat květinu charakteristickou pro podzim.
5. Získat přání od místního člověka na pohlednici, kterou jsme dostali.
6. Získat koupací čepici.

V našem týmu, jsme měli Chorvatku, která celkem uměla slovinsky. Takže přání na pohlednici a kytku jsme měli hned po startu od starších hodných lidí, kteří měli domek kousek od našeho hostelu. Doptali jsme se i na bazén, který byl v hotelu na druhém konci města. Čepici jsme získali a rychle šli zpátky. Bohužel podle organizátorů jsme byli až druzí :( No, když jsme viděli potom ceny (někteří i ochutnali), nevýhra nás ani moc nemrzela. Výherci dostali dvě láhve nějakých barevných "tlamolepů".

Chvilku před večeří jsme využil na trochu seznamování a částečně na dospání deficitu. Večeře se nesla v podobném duchu jako předchozí večer. Po večeři jsme absolvovali "Večerní pochod s pochodněmi", což vypadalo tak, že na celou skupinu asi 150ti lidí jsme dotali asi 10 pochodní a šli se projít. Bylo to zajímavé vidět znovu jezírko v noci. Na místě jsme se dozvěděli příběh o Zlatorohovi.

Zlaté rohy tohoto zvířete měly být klíčem k obrovskému pokladu ukrytému v horách okolo Triglavu. Mladý lovec z Trentského údolí se zamiloval do krásné dívky, jejíž srdce chtěl získat pomocí kouzelné kytky. Jednoho dne přijel do města bohatý benátský kupec a získal si srdce této dívky, krásným náhrdelníkem. Zoufalý lovec byl přesvědčen jiným lovcem, kterému se říkalo Zelený lovec o němž se vyprávělo, že už sprovodil ze světa několik mladých chlapců. Mladý lovec se rozhodl získat poklad Zlatoroha a proto se v hluboké noci vydal do hor. Nad ránem konečně Zlatoroha našel, postřelil ho a pronásledoval až na úzkou skalní římsu. Říkálo se, že z krve Zlatoroha vyroste nádherná kytka s úžasnou léčivou mocí. A tak se taky stalo. Mladý lovec se snažil dostat ke zvířeti a dopadnout ho. Ono však snědlo léčivou kytku a rozběhlo se proti mladému lovci. Ten byl oslněn září zlatých rohů, ztratil rovnováhu a spadl ze srázu o řeky Soči, která jeho mrtvé tělo vyplavila až do údolí.

Následovalo focení a postupný odchod zpět na hostel. Večer byla v plánu soutěž o hodnotné ceny sponzora (půjčovna aut) v hodnotě 200€ (zapůjčení auta na víkend), která probíhala tak, že čtyřčlenné týmy měly předvést nejlepší sexuální pozici v autě. Ač jsme se snažili, tuto soutěž jsme nevyhráli. Potom jak jinak byla až do ranních (a to doslova) hodin párty.

 

 

 

Mimo to se ještě různě po skupinkách hrály karty, kecalo se a asi největší účast měl "Beerpong", po kterém zůstal pořádný bordel. Beerpong je jednoduchá hra. Na dva konce dlouhého stolu se postaví kelímky naplněné různým alkoholem. Proti sobě hrají dva týmy. V jednu chvíli stojí proti sobě jeden hráč z každého týmu. Jeden hází víčko od flašky a když se trefí dovnitř kelímku, soupeř tento kelímek musí vypít. Tým, kterému nezůstanou žádné kelímky prohrál.

 

Ráno jsme se probudili do nádherného dne. Konečně se mraky rozplynuly a vyšlo slunce. Po snídani následovalo balení, vystěhodání z hostelu. Kde některé spáče bylo skoro třeba vynést ven i s prostěradlem. Hromadné foto a cesta zpátky do Lublany.

 

 

Po cestě jsme měli ještě krátkou zastávku v "Zelenci", což je přírodní rezervace vzdálená asi 10 minut cesty od Kranjské Gory.